nálezy – Ústav archeologické památkové péče středních Čech

10 pozoruhodných výzkumů Ústavu archeologické památkové péče středních Čech v roce 2015

Rok 2015 byl pro náš Ústav archeologické památkové péče středních Čech rokem plodným. A to nejen na nové kolegy a nové projekty, ale také na velmi zajímavé výzkumy. Těch pozitivních, tedy takových, při kterých jsme skutečně objevili pozůstatky po našich prapředcích, bylo totiž celkem 93. Informace z nich získané nám pomohly rozšířit naše obzory a představa minulosti Středočeského kraje dostala zase o něco přesnější rysy. Vybrat z téměř stovky výzkumů ty nejzajímavější není snadné, ale pokusíme se vám představit desítku těch, které rozhodně stojí za vaši pozornost a o jejichž zpracování nejspíše ještě uslyšíte.

1. Středověký pivovar v Brandýse nad Labem
Vedoucí výzkumu Lukáš Baloun

Rekonstrukce Pražské ulice v takovém historickém městě, jakým Brandýs je, si vyžádala téměř půlroční záchranný archeologický výzkum. Ten se zaměřil především na areál původního pivovarského dvora, který se kdysi nacházel přibližně v polovině rekonstruovaného úseku Pražské ulice. Přesně tam byla také v roce 2014 archeologicky zkoumána renesanční studna a část základového zdiva jedné z pivovarských budov. Letošní plošný výzkum tak odhalil zbytky zděných konstrukcí pivovaru a také velké množství zlomků keramiky. Díky nim tak bylo možné datovat zkoumané situace do 14. – 16. století a prozkoumat místo středověké výroby českého oblíbeného moku.

2. Překvapivé hroby v Cerhenicích
Vedoucí výzkumu Zdeněk Beneš

Hned zpočátku roku proběhl záchranný výzkum z důvodu výstavby kolonie rodinných domků v Cerhenicích. Nebyl však prvním, navázal na výzkum Miloše Vávry, který zde během let 2009 – 2010 objevil žárové pohřebiště z mladší doby bronzové. Výzkum z roku 2015 tak navýšil počet objektů na 128 a prozkoumal také část sídliště ze starší doby bronzové (v němž byl mimo jiné objeven také jeden sídlištní pohřeb v zásobní jámě. Překvapením ale bylo šest kostrových hrobů z doby stěhování národů, z přelomu 5. a 6. století, kterých dosud na Kolínsku nebylo objeveno mnoho. Připomeneme-li si také napínavé pátrání po obsahu jednoho ze žárových cerhenických hrobů, můžeme si být jistí, že tento výzkum se z pozornosti našeho bádání ještě nějakou dobu nedostane.

3. Pravěké vesnice a hřbitovy v Holubicích
Vedoucí výzkumu Lucia Mattiello

Konec roku nás také nenechal v klidu. V Holubicích se připravovala další stavba rodinných domů a tak bylo potřeba vyhloubit rýhy pro vodovod a kanalizaci. A jelikož zde chtěli lidé patrně bydlet od pradávna, při záchranném výzkumu jsme zde nalezli přes 140 sídlištních objektů. Byly to zásobní jámy či stopy po domech a také jeden hrob. Pocházely z různých období, z mladší doby kamenné (neolitu) a z mladší a pozdní doby bronzové. Z té mladší doby bronzové pocházelo i několik koster jedinců, kteří zde byli v zásobních jamách uloženi. Hrob pak byl datován do období kultury s vypíchanou keramikou (mladší doba kamenná), a ač byla část hrobu s lebkou bohužel poničena bagrem, milodary v podobě tří kostěných jehlic a části zvířecí kostry se zachovaly. A jelikož stavební práce v Holubicích stále pokračují a kromě našeho ústavu zde archeologické dědictví zachraňují i archeologové ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, určitě se můžeme těšit na další objevy.

4. Dřevěné kůly v Lipencích
Vedoucí výzkumu Petra Zemanová

Loňské teplé léto také inspirovalo Lipence na Praze 5 k opravě lávky na západním okraji obce v prostoru dnešního řečiště Berounky. Tam se v těsné blízkosti mlýna podařilo při záchranném výzkumu, probíhajícím v rámci terénních úprav, zachytit a zdokumentovat přes dvě stě dřevěných kůlů. A ne ledajakých. Kůly jsou poměrně masivní a některé z nich mají dokonce okované špice. Jelikož se v blízkosti našel i mlýnský kámen, celá konstrukce bude patrně souviset s mlýnem, ovšem s jeho novověkou podobou. Dendrologická analýza byla provedena na jedenácti vzorcích kůlů, deset z nich bylo určeno jako dub a jeden jako smrk. Nejstarší byl pokácen někdy po roce 1579, většina pak mezi lety 1737 a 1757. Nejmladší zlomek pak byl smrkový a byl pokácen v letech 1917-18.

5. Středověké pece v Mladé Boleslavi
Vedoucí výzkumu Jarmila Švédová

V Mladé Boleslavi také v roce 2015 nenastal stavební klid. V proluce na náměstí Na Kozině se budoval polyfunkční dům, jehož stavba narušila historické situace, skryté dosud bezpečně pod povrchem. Kromě základů gotického domu a také dětského středověkého kostrového hrobu (který měl v prostoru hrudníku umístěn červený valoun symbolizující srdce) se podařilo odkrýt hned několik pecí. Jedna z nich byla hrnčířská, další dvě pak sloužily ke zpracování barevných kovů. V mladší peci se dokonce dochovaly ve vrstvě popela slitky barevného kovu a strusky, prozkoumán byl i otopný kanál, předpecní jáma, vymetací prostor a přístupové pískovcové schody. Teď už jen stačí zapojit fantazii a představovat si, jak asi celý areál ve středověku žhnul a žil řemeslem.

6. Germánský hrob v Modřanech
Vedoucí výzkumu Petra Zemanová

Velký developerský projekt, který se rozběhnul v pražských Modřanech, také přispěl ke skvělému objevu. Během záchranného výzkumu, který mimo jiné přispěl k poznání novověké aktivity, související se zdejším cukrovarem, a odhalil sídliště z doby bronzové, jsme zachránili také jeden velmi vzrušující objev. Byl jím kostrový hrob germánské (patrně) ženy ze starší doby římské, který byl zavalen kameny a bezpečně tak ukrýval keramickou miniaturní nádobku, přeslen a tři bronzové spony. Ty byly v takovém stavu dochování, že by se po očistění daly klidně nosit znovu a připomněly nám tak, jak krásné šperky u nás byly v módě před téměř dvěma tisíci lety. O tomto unikátním nálezu ještě uslyšíte!

7. Keltské bohatství v Týnci nad Labem
Vedoucí výzkumu Zdeněk Beneš

Opomenout nemůžeme ani Týnec nad Labem, jehož osídlení z doby železné se během posledních dvou let v archeologickém světě proslavilo, a to také díky velmi zajímavé spolupráci našich archeologů se zkušeným a spolehlivým týmem detektorářů. Výzkum zdejší významné laténské osady, vyvolaný revitalizací mrtvého ramene Labe, zde pokračoval již od roku 2014 a přinesl ohromné množství luxusních i běžných předmětů. Mimo jiné třeba bronzovou hlavu kance z dřevěného vědra nebo více jak 60 keltských mincí. Takové nálezy jsou v rámci keltských Čech velmi pozoruhodné, v rámci oficiálního záchranného výzkumu pak zcela unikátní.

8. Renesanční nápisy a cesty v Poděbradech
Vedoucí výzkumu Luděk Kos

Kompletní rekonstrukce Městské knihovny v budově tzv. Staré radnice v Poděbradech vydala také zajímavé nálezy. Kromě několika stavebních fází domu, vedoucích až hluboko do novověku, zde byly objeveny i části dvou cest, domem procházejících. V dlažbě té mladší z nich byly dokonce patrné stopy kol vozů o rozchodu asi 120 centimetrů, které se v ní časem vyrýsovaly. Zcela jedinečným je pak objev části renesanční portálové římsy s nápisem „DAS HAVS STEDT“, která byla sekundárně do základů budovy Staré radnice. Ta roku 1681 vyhořela a od roku 1775 sloužila právě jako radnice. Zda římsa s nápisem souvisí s rekonstrukcí a přestavbou po požáru následující, se ještě ukáže.

9. Chlév u náměstí v Řevnicích
Vedoucí výzkumu Petra Zemanová

Záchranný výzkum vyžadovala i výstavba dalšího obytného areálu, tentokrát v Řevnici. Zde byly přímo v centru obce, v těsné blízkosti dnešního náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, prokopány stopy po osídlení z několika období středověku a novověku. Například torzo kamenného domu z patnáctého století, který byl patrně zničen požárem, zahloubený dům z 12. – 13. století s píckou a také novověká kamenná podlaha. Ta byla podle dosavadních úvah patrně součástí novověkého chléva, a tak nyní díky tomuto výzkumu můžeme nahlédnout do zemědělské minulosti dnešního centra Řevnice.

10. Polozemnice z doby železné ve Zdibech – Přemyšlení
Vedoucí výzkumu Lukáš Baloun

Dnešní Zdiby – Přemyšlení v okrese Praha-východ mají nejen bohatou archeologickou minulost, ale i přítomnost. Stavební aktivita zde trvá již mnoho let a tak se téměř každý rok poodkryje něco z místního pravěkého osídlení. Stejně tomu bylo i v srpnu roku 2015, kdy byla zahájena rekonstrukce části komunikace, propojující Přemyšlení s obcí Brnky. Během záchranného výzkumu, který rekonstrukci tradičně předcházel, jsme prozkoumaly množství pravěkých půdorysů, více i méně srozumitelných. Nejvýraznější z nich byly půdorysy polozemnic ze starší doby železné a také žlaby z eneolitu a série krátkých, zato hlubokých rýh z neolitu. Minulost tohoto dříve i nyní hustě osídleného regionu je tak každým rokem stále zřetelnější.

Kde se v našem novém logu vzal koník?

Volba nového loga, které bude instituci reprezentovat mnoho dalších let, není volbou jednoduchou. Mělo by úzce souviset s danou institucí a určitým způsobem poukazovat na její činnost, mělo by být vizuálně atraktivní a snadno zapamatovatelné. Zároveň ale musí být jednoduché a vhodné pro více formátů a barev a také splňovat konkrétní grafické požadavky a náležitosti. Prostě i taková volba loga je věda! My jsme se rozhodli, že pro nové logo Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vybereme některý z jeho novějších nálezů, který bude na první pohled srozumitelný odborné i široké veřejnosti a na nějž jsme patřičně pyšní. A tak jsme zvolili překrásnou bronzovou plastiku koníka, která byla objevena při našem záchranném archeologickém výzkumu v Ptácké ulici v Mladé Boleslavi v roce 2013. Proč zrovna tento artefakt? A co vůbec takový koník představuje?

Náš koník byl nalezen při revitalizaci ulice, kdy se při výzkumu začaly objevovat nejprve novověké vrstvy plné zlomků keramiky, kachlů a kostí, poté při rozebrání pískovcových zídek základy kamenných středověkých staveb a teprve pod nimi tento nález nejcennější. V zásypových vrstvách čekal po dlouhá tisíciletí na naše archeology maličký bronzový koníček. Jelikož má v zádech malé očko na provlečení, domníváme se, že původně koník sloužil jako závěsek či přívěsek. Není to ovšem realistické zobrazení koně, je značně stylizován, má krátký ocas a nepoměrně drobnou hlavu, zakončenou špičatým nosem, evokujícím ptačí zobáček. Na hřívě, nad nohami a na hrudi má vyraženy kruhové kolky. Na základě všech těchto faktů se domníváme, že koník pochází ze starší doby železné, zvané doba halštatská. Zajímá-li vás hlubší rozbor nálezu a také celkový dobový kontext, pak si rozhodně přečtěte náš odborný článek, ve kterém najdete i mnoho dalších analogií z celé Evropy.

V době bronzové a také následně ve starší době železné totiž zobrazování zvířecích motivů dominovala tři zvířata – vodní ptáci, jako kachny a labutě, býk a právě kůň. U nás i v celé Evropě nacházíme v těchto obdobích koně nejen jako bronzové či hliněné plastiky různých tvarů a velikostí, ale také jako tematickou výzdobu na keramice či dalších artefaktech. Spojení s koňmi však nacházíme i jinde. Obzvláště ve starší době železné se stalo oblíbeným zvykem ukládat do bohatších hrobů koňské postroje, někdy se setkáváme dokonce i s celými čtyřkolými vozy, na nichž bývá mrtvý uložen. Jak si to vykládat? Spojení s jezdectvím se nabízí jako zřejmé, ovšem teoreticky v tom můžeme hledat i hlubší symboliku. Obliba koňských motivů by mohla souviset, stejně jako u motivů ptačích, i s kultem slunce, v té době rozšířeným po celé Evropě. Díky nálezům, jako je bronzový sluneční kotouč na vozíku tažený bronzovým koněm, skvostný objev z dánského Trundholmu, bývají koně také spojováni právě s touto nebeskou tematikou. Koneckonců, vždyť sluneční vozíky tažené koňmi známe stále i my dnes z našich pohádek!

To, že hrál kůň v těchto dobách v lidské společnosti nepochybně významnou roli, ovšem ještě nemusí znamenat, že by náš koníček z Boleslavi musel nějak souviset s nějakými kultovními aktivitami. Mohl být přeci také jen prostým závěskem, amuletem či hravým doplňkem pro potomka z vyšších vrstev. Co o něm však můžeme tvrdit s jistotou je fakt, že je to skvostná řemeslná práce a doklad toho, že i lidé před tisíci lety se rádi obklopovali esteticky zdařilými předměty, stejně jako my. A proto se tímto elegantním koníčkem nyní pyšníme i my!

Máme svůj objev roku, zkoumáme 7 tisíc let starou studnu ve Velimi

A s radostí se s vámi o tuto žhavou novinku nyní konečně můžeme podělit. Není to totiž jen tak ledajaké zjištění, ale objev, který může zásadně přispět k poznání života našich předků v snad nejpřelomovějším období naší minulosti!

Pamatujete se na naše střípky z terénu, které jsme vám z přinesli ze záchranného archeologického výzkumu na pozemku firmy BallAerocan na okraji obce Velim (okr. Kolín)? Tak přesně na té samé lokalitě jsme před dvěma týdny odhalili pozůstatky studny, která byla využívána místními obyvateli již před více jak sedmi tisíci lety, v mladší době kamenné, zvané neolit. Studna patřila k dosud prozkoumaným dlouhým domům a momentálně je u nás nejen předmětem vzrušení, ale také detailních analýz.

Než se však téměř doslova do studny podíváme, přibližme si nejprve stručně zkoumanou lokalitu. Celá neolitická vesnička, jejíž části jsou zde archeologicky zachycovány již od roku 2006, byla útočištěm prvních zemědělců na našem území. Archeologové jim podle výzdoby jejich nádob říkají kultura s lineární keramikou. Usídlili se zde po polovině 6. tisíciletí př. Kr. a vybudovali si tzv. dlouhé domy, jednoduché dřevěné stavby, stojící na sloupech. Právě jámy po těchto sloupech zůstaly ukryty pod povrchem až dodnes a naši archeologové tak nyní skládají celé půdorysy jednotlivých domů a rozložení celé tehdejší vesnice. „V rámci výzkumu bylo prozatím odkryto 19 dlouhých domů datovaných do jedné fáze kultury s lineární keramikou. Půdorysy těchto domů se navzájem nepřekrývají a naznačují, že zde osídlení existovalo jen v rámci několika málo generací. Naskýtá se nám tak výjimečná příležitost zkoumat každodennost života prvních zemědělců v Čechách.“ říká vedoucí výzkumu Tomáš Chlup.

V blízkosti jednoho z těchto dlouhých domů se však před dvěma týdny začal rýsovat další objekt, o jehož nálezu se středočeským archeologům snad ani nesnilo. Jedna z jam, považovaná nejprve za jámu na zásoby, byla zaplavena spodní vodou. Zpočátku odvážná myšlenka, že by mohlo jít o studnu, jichž bylo zatím v celé střední Evropě objeveno jen několik (shodou náhod jednu studnu vydal na konci loňského roku výzkum v Uničově), se během postupného odkrývání stále více potvrzovala. A po náročném vyzvednutí veškerých nálezů o tom již není pochyb. Právě stálé uložení ve vodě totiž umožnilo dochování organických materiálů, které se jinak na českých pravěkých lokalitách zpravidla nedochovávají. Před našimi archeology tak nyní leží významný, a pro naše výzkumy netypický soubor, obsahující mimo jiné nádobku z březové kůry, kusy dubových trámů, tvořících konstrukci studně či polovinu nádobky na vodu s dochovaným útržkem provázku. A také množství na první pohled neviditelných informací, jako jsou pylová zrnka či drobné pozůstatky dalších rostlin, které byli součástí životního prostředí prvních zemědělců.

7 tisíc let staré obilky nalezené v neolitické studni

Veškeré nálezy budou v nejbližší době podrobeny mnoha archeologickým a přírodovědným analýzám a nepochybně přinesou mnoho nových a vzrušujících informací o tom, jak se na Kolínsku žilo našim předkům před více než sedmi tisíci lety. A my vás o tom samozřejmě budeme i nadále informovat!

Více fotografií si můžete prohlédnout v článku na našem popularizačním webu Cesty archeologie.