Kde se v našem novém logu vzal koník?

Volba nového loga, které bude instituci reprezentovat mnoho dalších let, není volbou jednoduchou. Mělo by úzce souviset s danou institucí a určitým způsobem poukazovat na její činnost, mělo by být vizuálně atraktivní a snadno zapamatovatelné. Zároveň ale musí být jednoduché a vhodné pro více formátů a barev a také splňovat konkrétní grafické požadavky a náležitosti. Prostě i taková volba loga je věda! My jsme se rozhodli, že pro nové logo Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vybereme některý z jeho novějších nálezů, který bude na první pohled srozumitelný odborné i široké veřejnosti a na nějž jsme patřičně pyšní. A tak jsme zvolili překrásnou bronzovou plastiku koníka, která byla objevena při našem záchranném archeologickém výzkumu v Ptácké ulici v Mladé Boleslavi v roce 2013. Proč zrovna tento artefakt? A co vůbec takový koník představuje?

Náš koník byl nalezen při revitalizaci ulice, kdy se při výzkumu začaly objevovat nejprve novověké vrstvy plné zlomků keramiky, kachlů a kostí, poté při rozebrání pískovcových zídek základy kamenných středověkých staveb a teprve pod nimi tento nález nejcennější. V zásypových vrstvách čekal po dlouhá tisíciletí na naše archeology maličký bronzový koníček. Jelikož má v zádech malé očko na provlečení, domníváme se, že původně koník sloužil jako závěsek či přívěsek. Není to ovšem realistické zobrazení koně, je značně stylizován, má krátký ocas a nepoměrně drobnou hlavu, zakončenou špičatým nosem, evokujícím ptačí zobáček. Na hřívě, nad nohami a na hrudi má vyraženy kruhové kolky. Na základě všech těchto faktů se domníváme, že koník pochází ze starší doby železné, zvané doba halštatská. Zajímá-li vás hlubší rozbor nálezu a také celkový dobový kontext, pak si rozhodně přečtěte náš odborný článek, ve kterém najdete i mnoho dalších analogií z celé Evropy.

_MG_9818

V době bronzové a také následně ve starší době železné totiž zobrazování zvířecích motivů dominovala tři zvířata – vodní ptáci, jako kachny a labutě, býk a právě kůň. U nás i v celé Evropě nacházíme v těchto obdobích koně nejen jako bronzové či hliněné plastiky různých tvarů a velikostí, ale také jako tematickou výzdobu na keramice či dalších artefaktech. Spojení s koňmi však nacházíme i jinde. Obzvláště ve starší době železné se stalo oblíbeným zvykem ukládat do bohatších hrobů koňské postroje, někdy se setkáváme dokonce i s celými čtyřkolými vozy, na nichž bývá mrtvý uložen. Jak si to vykládat? Spojení s jezdectvím se nabízí jako zřejmé, ovšem teoreticky v tom můžeme hledat i hlubší symboliku.  Obliba koňských motivů by mohla souviset, stejně jako u motivů ptačích, i s kultem slunce, v té době rozšířeným po celé Evropě. Díky nálezům, jako je bronzový sluneční kotouč na vozíku tažený bronzovým koněm, skvostný objev z dánského Trundholmu, bývají koně také spojováni právě s touto nebeskou tematikou. Koneckonců, vždyť sluneční vozíky tažené koňmi známe stále i my dnes z našich pohádek!

To, že hrál kůň v těchto dobách v lidské společnosti nepochybně významnou roli, ovšem ještě nemusí znamenat, že by náš koníček z Boleslavi musel nějak souviset s nějakými kultovními aktivitami. Mohl být přeci také jen prostým  závěskem, amuletem či hravým doplňkem pro potomka z vyšších vrstev. Co o něm však můžeme tvrdit s jistotou je fakt, že je to skvostná řemeslná práce a doklad toho, že i lidé před tisíci lety se rádi obklopovali esteticky zdařilými předměty, stejně jako my. A proto se tímto elegantním koníčkem nyní pyšníme i my!

_MG_9804


Máme svůj objev roku, zkoumáme 7 tisíc let starou studnu ve Velimi

A s radostí se s vámi o tuto žhavou novinku nyní konečně můžeme podělit. Není to totiž jen tak ledajaké zjištění, ale objev, který může zásadně přispět k poznání života našich předků v snad nejpřelomovějším období naší minulosti!

 Pamatujete se na naše střípky z terénu, které jsme vám z přinesli ze záchranného archeologického výzkumu na pozemku firmy BallAerocan na okraji obce Velim (okr. Kolín)? Tak přesně na té samé lokalitě jsme před dvěma týdny odhalili pozůstatky studny, která byla využívána místními obyvateli již před více jak sedmi tisíci lety, v mladší době kamenné, zvané neolit. Studna patřila k dosud prozkoumaným dlouhým domům a momentálně je u nás nejen předmětem vzrušení, ale také detailních analýz.

Dlouhý dům Velim

Než se však téměř doslova do studny podíváme, přibližme si nejprve stručně zkoumanou lokalitu. Celá neolitická vesnička, jejíž části jsou zde archeologicky zachycovány již od roku 2006, byla útočištěm prvních zemědělců na našem území. Archeologové jim podle výzdoby jejich nádob říkají kultura s lineární keramikou. Usídlili se zde po polovině 6. tisíciletí př. Kr. a vybudovali si tzv. dlouhé domy, jednoduché dřevěné stavby, stojící na sloupech. Právě jámy po těchto sloupech zůstaly ukryty pod povrchem až dodnes a naši archeologové tak nyní skládají celé půdorysy jednotlivých domů a rozložení celé tehdejší vesnice. „V rámci výzkumu bylo prozatím odkryto 19 dlouhých domů datovaných do jedné fáze kultury s lineární keramikou. Půdorysy těchto domů se navzájem nepřekrývají a naznačují, že zde osídlení existovalo jen v rámci několika málo generací. Naskýtá se nám tak výjimečná příležitost zkoumat každodennost života prvních zemědělců v Čechách.“ říká vedoucí výzkumu Tomáš Chlup.

V blízkosti jednoho z těchto dlouhých domů se však před dvěma týdny začal rýsovat další objekt, o jehož nálezu se středočeským archeologům snad ani nesnilo. Jedna z jam, považovaná nejprve za jámu na zásoby, byla zaplavena spodní vodou. Zpočátku odvážná myšlenka, že by mohlo jít o studnu, jichž bylo zatím v celé střední Evropě objeveno jen několik (shodou náhod jednu studnu vydal na konci loňského roku výzkum v Uničově), se během postupného odkrývání stále více potvrzovala. A po náročném vyzvednutí veškerých nálezů o tom již není pochyb. Právě stálé uložení ve vodě totiž umožnilo dochování organických materiálů, které se jinak na českých pravěkých lokalitách zpravidla nedochovávají. Před našimi archeology tak nyní leží významný, a pro naše výzkumy netypický soubor, obsahující mimo jiné nádobku z březové kůry, kusy dubových trámů, tvořících konstrukci studně či polovinu nádobky na vodu s dochovaným útržkem provázku. A také množství na první pohled neviditelných informací, jako jsou pylová zrnka či drobné pozůstatky dalších rostlin, které byli součástí životního prostředí prvních zemědělců.

7 tisíc let staré obilky nalezené v neolitické studni

Veškeré nálezy budou v nejbližší době podrobeny mnoha archeologickým a přírodovědným analýzám a nepochybně přinesou mnoho nových a vzrušujících informací o tom, jak se na Kolínsku žilo našim předkům před více než sedmi tisíci lety. A my vás o tom samozřejmě budeme i nadále informovat!

Více fotografií si můžete prohlédnout v článku na našem popularizačním webu Cesty archeologie.